Svátek svatého Martina ve Skandinávii

Blížící se svátek svatého Martina, který se slaví 11. listopadu, je v mnoha částech Evropy dnem, kdy se hoduje, konají se dobročinné akce a schází se různé komunity. Ačkoli ve Skandinávii není tento svátek tak rozšířený jako například v Německu nebo Nizozemsku, má tato tradice stále své místo v kultuře tohoto severského regionu. Pojďme se podívat na historii tohoto svátku a na to, jak se slaví v jednotlivých skandinávských zemích.

Historie svátku

Svátek svatého Martina neboli Martinmas má svůj původ v uctívání svatého Martina z Tours, jednoho z nejvlivnějších světců západního křesťanství. Martin se narodil kolem roku 316 n. l. v dnešním Maďarsku. Od mládí chtěl být mnichem, ale jeho otec, vysoce postavený pohanský římský důstojník, s tím nesouhlasil. Martin se tedy stal vojákem a bral svoji činnost zodpovědně. Byl ale jiný než ostatní vojáci. Chyběla mu agresivita a naopak soucítil se slabšími a brzy se proslavil svými dobročinnými skutky. Nejznámější příběh o svatém Martinovi popisuje, jak během kruté zimy potkal žebráka třesoucího se u cesty. Martin, dojatý jeho těžkou situací, rozřízl mečem svůj vojenský plášť napůl a část z něj dal žebrákovi, aby se zahřál. Té noci měl Martin vidění Krista, který měl na sobě stejný kus pláště, což ho přimělo konvertovat ke křesťanství a později opustit armádu a stát se mnichem.

Po životě zasvěceném pomoci chudým a šíření křesťanské víry byl Martin zdráhavě jmenován biskupem v Tours. Jeho svátek, 11. listopad, se shoduje s datem jeho pohřbu v roce 397 n. l. V průběhu staletí se svátek svatého Martina stal významným křesťanským svátkem, zejména ve středověké Evropě, kde označoval konec zemědělského roku a začátek období zimy.

Historicky byly martinské svátky obdobím hodování a oslav. Byla to poslední příležitost vychutnat si vydatné jídlo před začátkem adventního půstu a také doba, kdy zemědělci poráželi dobytek v rámci příprav na zimní měsíce. Svátek se spojil s pojídáním husy, k němuž se váže několik legend. V jednom příběhu se svatý Martin ve své pokoře ukryl v husím chlívku, aby se vyhnul jmenování biskupem, ale hlučné husy jeho úkryt prozradily. V důsledku toho se tradice pojídání husy v tento den rozšířila v mnoha evropských zemích.

Kromě hodování se na svátek svatého Martina platily nájmy, vyrovnávaly dluhy a uzavíraly smouvy, protože připadal na konec hospodářského roku. V tento den na venkově a v malých městech dostávala čeleď mzdu za uplynulý rok. Chasníci a děvečky obnovili smlouvu s hospodářem, u kterého pracovali, nebo si šli hledat službu lepší. Ještě před tím to ale museli oslavit. Prý někdy propili svou celoroční mzdu, aniž by se starali o nové místo.

Tento den totiž souvisel se sklizní vína, kdy se v tento den ochutnávalo „nové víno“. V mnoha regionech byly běžné lampionové průvody a ohně, které symbolizovaly světlo a teplo, protože dny se zkracovaly a ochlazovaly.

Významnou roli v oslavách svátku svatého Martina hrají lampiony a oheň, zejména jako symboly světla a naděje v nadcházejícím zimním období. V mnoha evropských zemích se pořádají lampionové průvody, kterých se účastní především děti, ale i dospělí. Průvody často vedou ulicemi měst a vesnic, někdy za doprovodu kostýmované postavy svatého Martina na koni, která připomíná legendu o jeho štědrém činu. Rozsvícené lampiony, často vlastnoručně vyráběné, symbolizují světlo, které prosvětluje temné období, když se dny zkracují a zima je na dosah. Kromě lampionů je součástí oslav také oheň, ať už ve formě velkých táboráků nebo menších ohňů, kolem kterých se lidé shromažďují.

Oslavy ve Švédsku

rýžová kaše risgrynsgröt

Ve Švédsku se svátek svatého Martina, známý jako Mårtensafton, slaví v předvečer svátku 10. listopadu a to především v jižním regionu Skåne, který byl až do poloviny 17. století historicky součástí Dánska. Ústředním bodem švédských oslav je svatomartinská hostina. Hodování začíná nejprve černou polévkou z husí krve známou jako svartsoppa. Tato vydatná polévka, která se připravuje z husí krve, vývaru a koření, jako je hřebíček a zázvor, je tradičním, ale kontroverzním pokrmem, na který má každý svůj názor. Obvykle se podává s kousky husích jater a srdce spolu s malými plátky jablek.

jablečný koláč

Dříve se jako předkrm podával lutefiskt ze sušených ryb a jako desert rýžová kaše risgrynsgröt nebo klasický jablečný koláč. Švédové chodí na martinskou husu převážně do restaurace, neslaví totiž ani tak svátek sv. Martina jako spíše tradici pojídání husy.

Oslavy v Dánsku

V Dánsku je tento svátek známý jako Mortensaften a stejně jako ve Švédsku se při něm podává slavnostní jídlo v podobě pečené kachny nebo husy. Tato tradice se váže k dánské legendě podobné té německé: Svatý Martin, dánsky Morten, byl tak skromný, že se schoval mezi husy, aby nebyl jmenován biskupem. Hlučné husy ho prozradily, což vedlo k tradici jíst v tento den husu (nebo kachnu). Dnes Dánové dávají před pečenou husou přednost pečené kachně, která je podstatně menší a levnější.

V Dánsku je Mortensaften spíše rodinné setkání než veřejná oslava. Ačkoli se neslaví tak hojně jako Vánoce nebo Velikonoce, slouží dánským rodinám jako příležitost se sejít pochutnat si na dobrém jídle. Součástí dne je také charita, někteří lidé tuto příležitost využívají k dobrovolnické činnosti nebo podpoře charitativních organizací.

Oslavy v Norsku

V Norsku se den 11. listopadu nazývá Mortensdag, popřípadě Mortensmesse. Traduje se zde, že ve svátek sv. Martina se „medvěd ukládá k zimnímu spánku“ a pokud je v tento den jasné počasí, nastane tuhá zima („Hvis dagen er klar, så blir vinteren hard.“). I přestože byla ve svátek sv. Martina na norském runovém kalendáři (nazývaném Kalenderstab nebo Primstav) vyobrazena husa a roh k pití vína Trinkhorn, tradice martinské husy se neudržela a tradičně se pojídá vepřové maso.

staroseverské runy

Tento den je častěji spojován s koncem období sklizně a přípravou na zimu než s konkrétní oslavou samotného svatého Martina. Ve venkovských oblastech se rodiny stále scházejí ke slavnostnímu jídlu, které zahrnuje tradiční norské podzimní pokrmy, jako je jehněčí maso, kořenová zelenina a vydatné dušené maso.

Tento den se může slavit také ve školách nebo v kostelech, kde se pořádají aktivity zdůrazňující laskavost a sdílení, které odrážejí hodnoty svatého Martina. Nejedná se však o široce slavený státní svátek a většina Norů si listopad spojuje spíše s připomínkou Dne válečných veteránů.

Přestože význam svátku svatého Martina v mnoha částech Evropy poklesl, v některých zemích zůstává důležitou kulturní tradicí. Ve Skandinávii, kde protestantská reformace oslabila vliv mnoha katolických svátků, nabyly oslavy svátku svatého Martina tlumenější podoby, i když jeho témata společenství, štědrosti a přípravy na zimu přetrvala.