Valborgsaften: ohnivé rozloučení se zimou

oslavy ve Švédsku

Valborgsaften (německy Walpurgisnacht) je noc před 1. květnem, tedy před Valborginým dnem. Její název pochází od svaté Walburgy, anglické řeholnice, která zemřela v roce 779 a působila jako misionářka v Franské říši. Její jméno bylo v severních zemích přejato jako Valborg.

Tato noc je ve skandinávské i německé tradici považována za zvláštní a magickou, kdy se tenčí hranice mezi světem lidí a nadpřirozenými silami. Lidé zůstávali vzhůru, aby nebyli přelstěni podzemními mocnostmi, a na loukách a kopcích zapalovali očistné ohně. Na některých místech se také stavěla májka – vysoký stožár ozdobený věnci, čerstvým bukovým listím a barevnými stuhami, symbolizující plodnost léta.

Pohanské kořeny a křesťanský odpor

Tradice sahá hluboko do předkřesťanské doby, kdy jak keltští, tak germánští obyvatelé Evropy slavili přechod ze zimy do léta právě v tuto noc. Teprve později se v lidové víře objevila představa čarodějnických sabatů. V Dánsku, zejména v Jutsku, se věřilo, že čarodějnice letí na sabat do kostela v Tromsø, vnímaného jako místo na hranici pohanství. V Německu byl cílem čarodějnic vrchol Bloksbjerg v pohoří Harz.

Jedním z důležitých prvků těchto oslav byla také tzv. „živý" či „nouzový“ oheň (nødild), který nesměl být rozdělán běžným způsobem, ale výhradně třením dřeva o dřevo – prastarým rituálním způsobem. Tento typ ohně měl očistnou moc a byl znám ve všech germánských jazycích pod podobnými názvy: dánsky a norsky „nødild“, německy „Notfeuer“, anglicky „neidfire“. Církev tuto pohanskou praxi vnímala jako nebezpečnou — již v roce 742 ji na církevním sněmu výslovně zakázala, ale zvyk přesto přetrval.

Současné oslavy ve Skandinávii

Ve Švédsku je Valborg (Valborgsmässoafton) považován za jeden z nejdůležitějších jarních svátků. Tradičně se slaví zapalováním velkých ohňů (majbrasor) v parcích a na návrších, kde se lidé shromažďují, zpívají tradiční jarní písně (např. „Vintern rasat ut...“) a poslouchají projevy vítající jaro. Nechybí hudební vystoupení, sborový zpěv, průvody a kulturní program. V některých regionech se dokonce pořádají trhy a jarmarky, kde se prodávají řemeslné výrobky, květiny nebo tradiční pochoutky.

Studenti hrají v oslavách významnou roli – ve městech jako Uppsala nebo Lund se zapojují do bohatého programu: nosí bílé čepice (studentmössa), pořádají vodní závody na vlastnoručně vyrobených lodích (forsränning), koncerty a slavnosti, které začínají už ráno „šampaňskou snídaní“ a pokračují pikniky a večerním veselím.

finská pochoutka tippaleipä

Jídlo a pití hrají důležitou roli. Ve Švédsku i Finsku si lidé během Valborg připravují grilované maso, klobásy, bramborový salát, ale i koláče, pečivo a dezerty. Ve Finsku je velmi populární sima – sladký fermentovaný nápoj z vody, cukru, citronu a droždí – a tippaleipä, smažené křehké těsto podávané s cukrem. Oblíbené jsou také sladkosti, perníky a ovoce.

Děti mají během oslav vlastní tradice. Ve Švédsku a Finsku se pro ně pořádají dětská odpoledne, kde mohou vyrábět papírové čepice, malovat, soutěžit ve hrách nebo pouštět balónky. V některých oblastech se konají lampionové průvody nebo skákání přes oheň – například ve švédské oblasti Dalarna. V Helsinkách je zvykem, že soše Havis Amanda studenti slavnostně nasadí čepici, čímž se symbolicky zahájí veřejné oslavy.

V Dánsku není Valborg státním svátkem a slaví se méně, ale zejména na východě a v Jutsku se místy zachovaly menší ohnivé slavnosti s posezením u ohně a grilováním. Norsko Valborg téměř neslaví – 1. květen je zde spojován spíše s Mezinárodním dnem práce.

Přestože se forma oslav liší, společným prvkem ve všech zemích zůstává poselství: symbolické spálení zimy, oslava obnovy přírody a společenské sounáležitosti, která má v severských kulturách po dlouhé zimě mimořádný význam.

Porovnání s českým pálením čarodějnic

Valborgsaften má pozoruhodnou paralelu s českou tradicí pálení čarodějnic, která se slaví rovněž 30. dubna. V České republice se na kopcích a loukách zapalují velké ohně, často se pálí figurína čarodějnice, a lidé se scházejí k opékání buřtů, zpěvu a tancům. Obě tradice sdílejí pohanské kořeny a symboliku vypuzování zla a zimy, i když česká verze klade větší důraz právě na motiv čarodějnic. Zatímco ve Skandinávii je Valborg často spojena s vítáním jara a studentskými slavnostmi, v českém prostředí jde spíše o lidovou slavnost s rodinným a komunitním charakterem. Přesto obě oslavy vyjadřují stejnou myšlenku — radost z konce zimy, příchod světla a života.